Složení: Tomáš Petreček a Jaroslav Krajník
Chladná noc v potemnělých ulicích Pekingu. Je půl desáté večer místního času. Stojíme na autobusovém ostrůvku obklopeni skupinou policistů s vysílačkami. Kolemjdoucí si nás zvídavě prohlížejí. Záblesky modrého světla ze sirény policejního auta se přibližují. Zamřížované vozidlo zastavuje přímo u nás. Vyskakují další dva policisté a otvírají zadní dveře. Čínsky nerozumíme ani slovo, ale pokyn je jasný: nastupte dovnitř. Dveře obrněného vozu se zabouchly, zámek zaskočil. Blikající siréna policejního auta se dala do pohybu. Takto to končí. Nicméně začněme od začátku.
Po vyčerpávající cestě Praha-Opava-Krakow-Moskva-Peking-Wenzhou se ocitáme v letištní hale a rozesmátý číňánek, říkejme mu třeba „Johny“, nás vede k autobusu a spokojeně si zaškrtává naše jména na seznamu. Hotel je obrovský a luxusní, zvláště ta kola se na červeném koberci velmi dobře skládají dohromady. Na večeři je velký výběr, ale pozorně si čtu nápisy u jednotlivých chodů. Jsem již u třetí mísy a v ruce mám stále prázdný talíř, nápis „boiled frog“ mě opět nezaujal a tak raději vyrážím pro rýži.
První den byl věnován přípravám vybavení a briefingu. Již podrobně víme, co nás v následujících čtyřech etapách čeká. Probíráme s Tomem taktiku do první etapy a připravujeme si vybavení. Je nejvyšší čas jít spát. Na hodinkách však mám stále čas 17.00. Tak to ne, v pět neusnu. Přeřizuji si hodinky na místní čas a hned se cítím lépe, zhasínám.
První etapa – běh, kajak, orientační běh, kajak, kolo a velmi vzdušné 100 metrové slanění do cíle. Etapa je velice rychlá a trať celou dobu sleduje ze vzduchu helikoptéra. Sedíme pod výškovou budovou uprostřed osmi-milionového města a sledujeme, jak další týmy slaňují do cíle. Přemítáme, jaký byl první závodní den. Vše šlo bez problémů až na drobné zaváhání na OB, které nás stálo cca 4 minuty. Bude to ale velká dřina, naše obava o kvalitě konkurence se naplnila. Prohlížím si záznam na sport-testeru a při pomyšlení na tepovku 187 na úvodním běhu okolo čtvrté ráno českého času se mi znovu motá hlava.
Druhá etapa – kolo, běh, kajak. Krásná a náročná etapa. Hromadný start natáčí z „létající kamery na dálkové ovládání“, zcela uzavřené je centrum města a všude spoustu policistů. Inu Čína. Bikovou etapu zvládáme velmi dobře a vybíháme na běžeckou část. Doháníme a předbíháme další týmy. Míjíme také tým, který přehnal tempo na úvodu a nyní se snaží marně zbavit křečí. Brzy stoupáme do prudkých kopců a proplétáme se mezi bambusy. Občas přes spletitost jejich listů nevidíme ani pod nohy na úzkou cestičku vlnící se krásnou přírodou. Po dlouhém seběhu kličkujeme mezi rýžovými políčky a v úmorném vedru dobíháme s vypětím sil do depa. Kajaky jsou na krásně čisté řece. Nakonec nás čeká krátký výběh, slanění přímo do přehrady a plavání 400 m do cíle.
Třetí etapa – kajak, kolo, běh. Brzo ráno nastupujeme do autobusu a naše oblíbená číňanka, říkejme ji například „Johny“, nás zdraví a s radostí si znovu kroužkuje číslo našeho týmu, které je na papíře zakroužkováno již několikrát. Nicméně organizace funguje na jedničku. Start je na kajaku – postupně dle aktuálního pořadí. Pádlujeme na spletitých kanálech města. Cyklistická etapa vede výhradně do kopce a celý výjezd se naháníme s dalšími dvěma týmy. Vyrážíme na závěrečný běh, je dlouhý, v kopcích a slunce z nás vysává veškerou energii. Po více než dvou hodinách konečně dobíháme do cíle.
Bolí mě snad každý sval v těle a máme před sebou poslední závěrečnou etapu. Jsme na průběžném dvanáctém místě. Nicméně tým za námi nás stáhl na rozestup 2 minuty a 40 vteřin. Za nimi je další nebezpečný soupeř s malým odstupem. Na tým před námi ztrácíme něco málo přes 6 minut. Zítra nás čeká ostrovní etapa a pádlování na moři. Tým před námi je z Austrálie a víme, že na kajacích je o hodně lepší. Musíme se tedy soustředit zejména na udržení 12. místa. Večer s Tomem probíráme jak na to. „Je to jednoduché, je to poslední etapa, tak musíme jít na krev“, říká Tom. Prostě napálíme kola hned od začátku a udržíme špičku. Musíme se udržet těch nejlepších, musíme udržet balík.
Stáváme v pět ráno (23:00 českého času), takže mi ani nevadí, že snídaně jsou stejné jako večeře. Dám si rýži a hodně ovoce. Johny se na nás usmívá a vesele kroužkuje zakroužkované.
Čtvrtá etapa – kolo-kajak-běh-kajak-běh-slanění. Jdeme na to. Je odstartováno. Balík závodníků se dal do pohybu a tempo velice rychle narůstá. V každém z kopců se postupně odtrhávají slabší týmy. Na čele vidím převážně vedoucí tým celého závodu, jak proráží vítr a určují tempo. Klobouk dolů pánové. Jsme tak v půlce cyklistické části a úvodní balík se výrazně zúžil. Ještě s námi jedou i dva mixy. Vidím nájezd na most. Balík začíná zrychlovat. Pálí mě svaly a nemohu již zrychlit. Kolo přede mnou se začíná vzdalovat. Ohlédnu se a další týmy za mnou již odpadly. To se mi nesmí stát. Dám do toho vše a vracím se zpět k vedoucí skupině. Náš plán zatím vychází. Na kajaky tedy vyrážíme mezi prvními týmy a s dostatečným náskokem na naše hlavní soupeře. Asi po hodině a půl pádlování nás předjíždí australané na 11. místě. Na závěrečném běhu náš čeká ještě přelanění a závěřečné slanění do cíle. Etapu dokončujeme na 8. místě a s přehledem tak obhajujeme celkové 12. místo (na jedenácté nám schází cca 5 minut).
Závěrečná ceremonie je opět velkolepá, jak jsme již v Číně zvyklí. Taneční a pěvecká vystoupení. Vyhlášení výsledků a předání cen. Odvážíme si 12. místo a dobrý pocit z výsledku. Skvělého umístění dosáhli také Pavel Paloncy a Barbora Válková v kategorii mix.
Stojíme u vstupu do metra v Pekingu a dozorci říkají, že s takto velkými bednami do metra nemůžeme. Posílají nás na autobus. Poslední autobus na letiště již však odjel. Vracíme se zpět do metra a přesvědčujeme dozorce, že nás musí pustit. Musíme stihnout letadlo. Prý si máme vzít taxi. Jak asi s takto velkými bednami? Dohadujeme se i nadále a počet dozorců a policistů okolo nás narůstá. Musíte nám pomoci, prosím policisty, kteří nám nerozumí ani slovo. Naštěstí vstřícní kolemjdoucí pomáhají s překladem. Pak zazní konečný verdikt, našli jsme způsob, jak vás na letiště převezeme.
